Vodopád Malé Moravy

Když jsem se dívala na Instagramu na obrázky přírody, narazila jsem náhodou na fotku vodopádu na řece Malá Morava. Naplánovala jsem si podle toho celou túru. Jeseníky se mi líbí v tom, že jak jsou ty hory více roztahané a kopce o kapku více ploché a rozlehlé v porovnání např. s Krkonošemi, ledas kam lze dojet autem a ušetříte si tak celkem dost metrů stoupání.

Panoramatický výhled do krajiny (vlevo Suchý vrch, vpravo Slamník a uprostřed vzadu Klepáč)

Auto jsem nechala na posledním parkovišti a nejvýše položeném místě v mapě, kam šlo dojet autem, v obci Sklené. Odtud to bylo k vodopádu asi 1,5 km do kopce po zelené. Cesta vede po asfaltce a vlevo hned vedle silnice teče řeka, která má v těchto místech rozměry spíše potoku. Vznikají zde různé kaskády a voda tvoří menší vodopády. Byla jsem z toho upřímně unešená, jak se mi tu líbilo. Bylo ještě takové syrové jaro, stromy bez listí a sluníčko vykukovalo jen chvílemi.

Téměř před vodopádem se cesta ze silnice uhýbá vpravo mezi stromky. K vodopádu musíte kousek z cesty sejít. Bylo strašné bláto, a tak to nebylo nic moc dostat se k vodě. Ale vodopád za to vážně stál. OK, nejsou to zrovna Niagary, ale super.

Když se dostanete zpět na cestu, pokračuje cesta po kamenité široké cestě. Postupně se od dalšího rozcestí cesta trochu ztrácí – těží se tu dřevo a cesta je nejen tím hodně zničená. Dokonce tu kus na jednom místě chybí a musíte přeskákat říčku po kamenech místo hladkého přejití po mostě.

Cesta se dál zužuje a začal přibývat sníh. Byla jsem tu v koncem dubna a se sněhem jsem jaksi nepočítala, ale od cca 1000 m n.m. byla souvislá vrstva na cestě a někde i mimo ni. Osobně jsem si nedobrovolně vyzkoušela, že závěje jsou i přes půl metru hluboké.

Původně jsem měla v plánu poněkud vrcholovější výšlap, ale sníh mě odradil a na rozcestí Pod Babuší jsem se vydala po cyklistické stezce směrem dolů. Těšila jsem se na výhledy, ale ty se tu téměř, až na jeden úsek, nekonají díky vysokým stromům.

S výhledy do krajiny a na hory jsem počítala výš, ale nikdy jsem tady nebyla, takže netuším, zda by to tak opravdu bylo. Zkusím více v létě vymyslet něco podobného a snad to tentokrát vyjde komplet dle plánu.

Na rozcestí U sedmi cest jsem změnila trasu a šla jsem dále po modré, a později jsem se napojila na žlutou. Modrá i cyklistická značka vedou po lesní zpevněné cestě. Byl tu ale celkem dlouhou dobu opravdu sníh. Postupem času ho ubývalo a kolem 1000 m n.m. začalo zase jaro. Po žluté jsem podél potoka, který byl opět velmi fotogenický, došla na parkoviště k autu. Nakonec byla celá trasa dlouhá cca 12,5 km.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *