Krkonoše a obzvlášť Špindlerův Mlýn a jeho okolí je pro mě srdcovka. Jezdíme sem co si pamatuju (a to je hodně dlouho!) každý rok v létě i v zimě. A zůstalo mi to. Letos jsem vychytala nejkrásnější den z celého pobytu ve Špindlu a vyrazila jsem na vrcholky – možná trochu netradičně – pěšky, v kabátu jako „pražačka“, s foťákem. Mohla jsem si vzít něco sportovního, ale měla jsem náladu být svá 🙂 Celkem mě bavily ty pohledy typu „to je blázen, asi prvně na horách“…
Silvestrovský pokus o výlet na koncem října 2019 nově otevřenou rozhlednu Velká Deštná, nevyšel. Stejný nápad mělo tolik lidí, že parkoviště nahoře neměla takovou kapacitu, aby nás tam vůbec pustili. Smutek z nevydařeného výletu vystřídala myšlenka naděje. Co se dá dělat, zkusíme to jindy. Přesně to „jindy“ jsem naplánovala na, dle předpovědi počasí, slunečný den poté, co celý den sněžilo.
Včera začal nový rok, což je pro spoustu lidí období, kdy si dávají různé cíle a předsevzetí na následující rok a také hodnotí ten uplynulý. Plánování i hodnocení mě hodně baví, když chvíli nic neplánuji, jsem skoro nemocná :-D.
V nížině to letos moc na zimu nevypadá, a tak jsme se s vidinou toho, že nás čeká nejspíš procházka po blátě (ano, už jsem si představovala, jak čistím boty), vydali do hor. Sníh a ještě k tomu technický je přeci jen na sjezdovkách, určitě, že jo! Jaké to bylo překvapení, že sněhu začalo cestou od Rokytnice přibývat. A tak jsme se najednou neplánovaně ocitli v zimní krajině Orlických hor.