Boskovice jsou městečkem založeným ve 13. století v okrese Blansko v severní části Jihomoravského kraje s cca 12000 obyvateli. Ve městě se kromě historického náměstí nachází také zámek se skleníkem a jízdárnou či hrad. Nejvýznamnější dominantou města je z mého pohledu právě zdejší hrad, který je vidět relativně z dálky a nachází na kopci na jižní straně města. Přišlo mi, že pojmout tento výlet pouze jako prohlídku města, by nebylo úplně ono a bylo by to moc krátké, a tak jsem si to prodloužila o trochu turistický zážitek, se kterým se podělím aneb, jak vidět hrad z dálky.
Račí údolí u Javorníku
Co byste odpověděli na následující otázky? Máte rádi zámky? Zříceniny? Les? Přírodu? Skalní vyhlídky? Horský potok? Aspoň jednou padlo „ano“? Tak super, následujících pár řádek bude skvělým tipem na výlet. Na to, že se jedná o cca 10 km, se sem tohle všechno vešlo. Slyšela jsem o těchto místech z vyprávění a viděla jsem několik hezkých a zajímavých fotek na sociálních sítích. Musela a potřebovala jsem to vidět osobně. Jako fakt pěkný! Sice to po cestě sem vypadá, jako byste jeli na konec světa, ale není to tak 🙂 A i kdyby, tak pak je na konci světa aspoň rozhodně hezky 🙂 A to jsem cestou viděla dalších milion výletních tipů, o kterých jsem neměla do teď ani ponětí. Nechcete to někdo objevovat se mnou?
Vodopád Malé Moravy
Když jsem se dívala na Instagramu na obrázky přírody, narazila jsem náhodou na fotku vodopádu na řece Malá Morava. Naplánovala jsem si podle toho celou túru. Jeseníky se mi líbí v tom, že jak jsou ty hory více roztahané a kopce o kapku více ploché a rozlehlé v porovnání např. s Krkonošemi, ledas kam lze dojet autem a ušetříte si tak celkem dost metrů stoupání.
Rotštejn a Klokočské skály
V sobotu ráno jsem se vzbudila a naplánovala si výlet do okolí Malé Skály. Prostě jsem koukla do mapy a bylo to. Nedávno mě trkla nějaká fotka na internetu z těchto míst, tak mě to napadlo se sem jet podívat. Na mapě jsem viděla spoustu míst, která asi budou stát za navštívení. A byla jsem nakonec neskutečně nadšená. Až tak, jak jsem to vůbec nečekala. Nikdy jsem tady nebyla. Prachovské skály nebo nejznámější části Českého ráje jsem navštívila několikrát, ale tuto oblast ne, ačkoliv je to od sebe kousek. Možná (nebo právě proto), že to není tak známé. Pokud to máte stejně, mrkněte se na můj tip.
Studenecké skály a okolí
Studenecké skály jsem viděla v mapě již před časem, ale bylo to jako výlet moc blízko (blbost, co?). Jako výlet na jarní odpoledne super. Trochu jsem si to prodloužila, ale stálo to za to. Začalo mě to tady u nás celkem bavit. Je tu krásně.
Jak jsem si myslela, že si vyběhnu na rozhlednu na Klepáči
První víkend, kdy můžete oficiálně trávit volný čas v přírodě mimo katastr obce, poslední březnový víkend. Jela jsem do nejvyšších hor, co u nás v okrese máme, do okolí Kralického Sněžníku. Nechtěla túru na celý den, na to je ještě zima, hlavně na horách. Myslela jsem, že jdu na pohodovou procházku, vyběhnu nahoru, kouknu na výhledy do okolí a zase dolů. Takhle jednoduché to nebylo, ale jinak super, konečně vypadnout ven.
Z Ústí na Lanšperk přes Horákovu kapli
Letošní Velikonoce měly být celé propršené, prosněžené, mrazivé a celkově počasí nic moc. Nakonec to ale celkem vyšlo a abychom měli moje výletní kvarteto kompletní, vyrazila jsem i v pondělí na výlet „za barákem“. Šla jsem z Ústí nad Orlicí na Lanšperk. Po cyklostezce podél trati mi to přišlo moc nudné a navíc tam to znám. Podle mapy jsem si vytipovala novou trasu přes vrch Strážný, Horákovu kapli a dál lesem nad Dolní Dobroučí až na Lanšperk. Celkově to bylo kolem 13 km.
Údolí sejfů, Žampach a Letohrad: turistka v našem okrese
Vymyslela jsem nový výlet a dokonce jsem nemusela ani nikam jezdit. Díky lockdownu poznám aspoň svoje okolí, vždyť nemusím cestovat kdo ví kam… Vlastně je to super. Začátek trasy byl tentokrát přímo u domu. Hlavní program mojí cesty začal na samotném okraji Ústí nad Orlicí v Údolí sejfů, které je chráněnou krajinou památkou a rostou tu kolonie bledule jarní. Už jsem o tom samozřejmě slyšela, ale na to, že to mám vážně kousek, jsem sem nikdy nešla. Abych měla cestu delší, vymyslela jsem si pokračování přes Žampach a Písečnou do Letohradu, cca 16 – 18 km. Musím uznat, že ačkoliv víceméně okolo těchto míst každý den projíždím „zvenku“ autem do práce, nenapadlo mě, že tady může být tak hezky. Nejméně polovinu cesty svítilo sluníčko a bylo příjemně jarně. Ale raději jsem se po zkušenostech předchozích dnů lépe oblékla.
V přírodním parku Suchý vrch – Buková hora po druhé
Mělo celý den pršet, ráno se probudím, tedy spíš dopoledne a svítí sluníčko. Počasí na „Jablku“ hlásí kupodivu taky téměř celý den bez deště a sněžení, měním plány z domácího lenošení a vyrážím na podobné místo jako den před tím (tenhle výlet je popsaný tady). Proč jsem vyrazila na podobné místo? Protože jsem tam z toho byla nadšená a myslím si, že tam je nejméně ještě jedna pěná trasa, kterou bych chtěla vidět, a protože to jde udělat podobně – začít na jednom místě, kde staví vlak a dojít o cca 20 km dál a zase pokračovat vlakem zpátky domů.
Z Mladkova přes Suchý vrch do Jablonného nad Orlicí
Jsou Velikonoce a věci jsou úplně jinak, než jsem si představovala. Rozhodla jsem se tedy objevit další část okresu Ústí nad Orlicí, protože jinam stejně nemůžu, a vyrazila jsem do přírody. Chtěla jsem někam do hor/kopců, kde to nebude jen les a nic zajímavého kolem a aby to nebylo celé pod sněhem.
Vzala jsem to tentokrát jako výletní výlet, takže jsem nechala autíčko (skoro) doma a jela jsem vlakem do Mladkova, vyšla jsem 500 m nahoru na Suchý vrch, a pak dolů do Jablonného nad Orlicí, odkud jsem jela vlakem zpátky domů. Co zajímavého jsem viděla a jaká byla cesta, je aspoň ve zkratce dál. Každopádně jsem byla hodně mile překvapená až nadšená…