Z Mladkova přes Suchý vrch do Jablonného nad Orlicí

Jsou Velikonoce a věci jsou úplně jinak, než jsem si představovala. Rozhodla jsem se tedy objevit další část okresu Ústí nad Orlicí, protože jinam stejně nemůžu, a vyrazila jsem do přírody. Chtěla jsem někam do hor/kopců, kde to nebude jen les a nic zajímavého kolem a aby to nebylo celé pod sněhem.

Vzala jsem to tentokrát jako výletní výlet, takže jsem nechala autíčko (skoro) doma a jela jsem vlakem do Mladkova, vyšla jsem 500 m nahoru na Suchý vrch, a pak dolů do Jablonného nad Orlicí, odkud jsem jela vlakem zpátky domů. Co zajímavého jsem viděla a jaká byla cesta, je aspoň ve zkratce dál. Každopádně jsem byla hodně mile překvapená až nadšená…

Výhled na krajinu nad obcí Orličky

Mapu jsem měla nastudovanou z domu, ale nevěděla jsem, zda se to dá s malými přestávkami stihnout za necelé 5,5 hodiny tak, aby mi navazovaly vlaky. Podle mapy ne, ale tak snad se tak nebudu courat a stihnu to, maximálně pojedu dalším…

Od Mladkovského nádraží se dá jít buď po červené nebo po žluté značce nahoru. Červená je krásná nová asfaltka značená jako cyklostezka, trochu jsem litovala, že mám kolo v jiném okrese, to by bylo sice mrtě to kopce, ale cesta se mi líbila. Třeba ji někdy jindy využiju. Tak jsem to vzala po žluté lesní, aby to bylo zajímavější a taky o chlup delší.

Trochu lišejníku

Obě tyto značky jsou uvedené v rámci naučné stezky „Betonová hranice“. Po celé naučné stezce je skoro nespočet vojenských bunkrů a spoustu tabulí s popisky, nákresy a obrázky. Přiznávám, nečetla jsem je, zase taková fanynka toho nejsem, ale kdybych věděla, zda mám čas, možná bych se trochu vzdělávala. Tolik bunkrů (a jak se to vlastně různě jmenuje) jsem nikdy najednou neviděla a na to, že to mám skoro kousek od domu, jsem zde nikdy nebyla. Takže na něco je ten lockdown fajn, poznám alespoň celkem dobře okolí. Dříve jsem cestovala kdo ví kam, ale i poblíž je toho tolik, že jsem vlastně ráda, že musím takhle improvizovat 🙂 Podle mapy si myslím, že po žluté značce je těch bunkrů o hodně víc… Takže jsem si podle mě vybrala tu zajímavější část 🙂

Já jsem se ze žluté odpojila kousek před rozcestím Nad Kolotočem a asfaltovou spojnicí jsem došla na červenou. Chvílemi zde byl dokonce ještě sníh a čím víc jsem se blížila nahoru na Suchý vrch, sněhu zejm. na cestě přibývalo. Šla jsem dál přes Vysoký kámen a přes tvrz Bouda, která je aktuálně v rekonstrukci až na rozcestí U Tří pánů. Zde se můžete rozhodnout, kudy na Suchý vrch dojdete, zda po červené „do kopce a s výhledy“ nebo po modré zřejmě trochu nudnější cestě. Já to vzala po červené, bylo tam o dost víc sněhu a normálně to je asi taková “kamzíkovka”, vypadala rozhodně náročněji… Jsou zde vyhlídky směrem na Dolní Moravu a Kraličák, Králíky a až do Jeseníků.

Projdete okolo skalního tvaru Bradlo, a pak to je na Kramářovu chatu na Suchém vrchu jen kousek. Na Suchém vrchu mají otevřené okénko v restauraci (tuším od 10:00 do 17:00?), co si můžete dát, nevím, protože mě to nezajímalo. Už dlouho jsem zde nebyla, a tak jsem byla trochu zklamaná, že tady už není ohrada s parohátky. (Pro upřesnění, z celé cesty znám jen kousek – z parkoviště na Červenovodském sedle, kudy jsem dnes šla jen maximálně polovinu na Bradlo.)

Tvrz Bouda – aktuálně v rekonstrukci

Ze Suchého vrchu jsem trochu už začala spěchat a počítala jsem stále, zda stíhám dolů nebo ne, ale těžko to odhadnout u cesty, kterou jsem nikdy nešla, nevím, co mě čeká a ani jak můžu jít rychle. Šla jsem po zelené a červené lesní širší cestě na rozcestí Hvězda. Nebyla bych to já, kdybych klasicky nezakopla o kořen a nenatáhla se 🤷🏻‍♀️🤦🏻‍♀️ Tentokrát jsem to odnesla jen modřinami na noze a špinavými kalhotami od hlíny – jak se mi najednou hodily okolní zbytky sněhu na očištění 😀 Červená mě měla dovést přes Orličky až do Jablonného. Celá moje trasa vede lesem vlastně od Mladkova až po louku nad Orličkami.

Nad Orličkami musíte jít kus po louce. Trochu jsem váhala, kudy vlastně pokračovat (on-line mapa je super vynález)! Bylo to tam nádherné, prostě vesnička pod horami. Pastvina s koňmi, na poli traktor, horský potůček, který se pak změnil v malou říčku podél cesty (tipuju, že jsem okolo něj šla alespoň dva kilometry), chaloupky (některé vypadaly, že se rozpadnou, ale některé byly moc hezké, takové, co se sem naprosto hodily)… Jako původně jsem si říkala, že půjdu kus vesnicí, že to je na prd, ale byla jsem hodně mile překvapená. Však já vím proč.

Začínalo krápat, ale na radaru nic nebylo, naštěstí to bylo jen pár kapek, a pak to přešlo. Už jsem trochu nestíhala, ale cesta vedla spíš dolů než nahoru, tak to šlo. Poté, co projdete Orličky po silnici se cesta změní na pár km na lesní cestu, moc příjemnou a pěknou. Je to většinou spíše pěšinka, ale pěkná. Zajímalo by mě, zda tady ani v létě člověk nepotká ani nohu… To by bylo fajn 🙂 Obzvlášť, když jako já prostě zrovna nemáte náladu na lidi…

Cesta vás dovede do Jablonného k Panské skále. Zde jsem opět nikdy nebyla, takže jsem byla dost překvapená, že tu vůbec nějaké skály jsou. Pak jsem prošla kousek městem na nádraží a bylo po výletu. Lístek jsem kupovala on-line asi dvě minuty před příjezdem vlaku, takže super načasování.

Trochu čísel na závěr – cesta mi zabrala asi 5,5 hodiny, z toho jsem měla celkem nejmíň přes hodinu na přestávky na svačinu nebo focení. Ale šla jsem relativně rychle. Podle Garminu jsem nastoupala za cestu 760 m, což by celkem šlo, žádná rovinka. Výlet tedy naprosto splnil očekávání, spíš to bylo v mnoha případech hodně nad očekávání. Navíc tak polovinu doby svítilo sluníčko, vítr foukal zřídka kdy a vyčistila jsem si hlavu, aspoň trochu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *