Vymyslela jsem nový výlet a dokonce jsem nemusela ani nikam jezdit. Díky lockdownu poznám aspoň svoje okolí, vždyť nemusím cestovat kdo ví kam… Vlastně je to super. Začátek trasy byl tentokrát přímo u domu. Hlavní program mojí cesty začal na samotném okraji Ústí nad Orlicí v Údolí sejfů, které je chráněnou krajinou památkou a rostou tu kolonie bledule jarní. Už jsem o tom samozřejmě slyšela, ale na to, že to mám vážně kousek, jsem sem nikdy nešla. Abych měla cestu delší, vymyslela jsem si pokračování přes Žampach a Písečnou do Letohradu, cca 16 – 18 km. Musím uznat, že ačkoliv víceméně okolo těchto míst každý den projíždím „zvenku“ autem do práce, nenapadlo mě, že tady může být tak hezky. Nejméně polovinu cesty svítilo sluníčko a bylo příjemně jarně. Ale raději jsem se po zkušenostech předchozích dnů lépe oblékla.
Cesta vede po žluté značce údolím potoka a je aktuálně dost blátivá a chvíli to vypadá skoro neprůchodně. Vzhledem k tomu, kolik bylo poblíž začátku rezervace zaparkovaných aut a jak je to profláknuté místo, bylo jasné, že se to dá projít. Asi po kilometru dojdete na místo se spoustou bledulí. Je to tam vážně krásné a netušila jsem, kolik jich tam může být. Takové množství jsem vážně nečekala.
Potůček v Údolí sejfů 
Cesta, která se změnila v potok
Ale nejvíc mě na tom štvou lidi, kteří si přírody neváží a musí mezi květinami a hlavně na ně šlapat. A je to zase o tom, že někdo chce mít nejzajímavější fotku např. někde na Instagramu apod. Jako nejsem žádný šílený ekolog a nic podobného, ale myslím, že tohle je naprosto zbytečné! Já jsem si taky nějakou fotku udělala, ale normálně – bez ztráty kytičky.
Když jsem měla dost lidí, šla jsem dál po žluté značce teď už vedoucí po širší lesní cestě, která se kryje s naučnou stezku Údolí sejfů. Naučná stezka pokračuje dál vlevo a můžete tak udělat kolečko cca 5 km. Já jsem pokračovala po žluté lesní cestičce, po které jsem stoupala chvilku celkem vzhůru. Po chvíli jsem vyšla z lesa ven. Značená cesta pokračuje po polňačce mezi chalupami, po levé straně vedle ohrady s ovcemi a malými jehňátky.
Les v Údolí sejfů 
Cesta mezi poli
Nakonec jsem došla na rozcestí „Nad Humperkem“ a docela mě dostalo, že odsud z jednoho místa byl vidět Žampach, Dolní Morava a skoro i Lanšperk, byla jsem z toho celkem překvapená. Foukal tady vítr, ale nebyla tak strašná zima, jakou jsem očekávala.
Dál jsem šla po žluté širší lesní cestě až na kraj vesnice Hlavná, kde se cesta stáčí mezi poli do lesa a mění se na příjemnou lesní pěšinku. Už zpoza stromů jsem tušila, že mě asi čeká krásný výhled a čekala jsem jen na místo, odkud to bude vidět pořádně. To co, bylo vidět, když jsem vyšla z lesa, bylo úplně úžasný. Takový výhled jsem vůbec nečekala. Super výhledy! To je kouzlo kopcovitého terénu. V nížině se tohle nemůže stát.
Cesta z Hlavné na Žampach 
Louka
Na Žampachu jsem si myslela, že se půjdu podívat na hrad, který tam vlastně není, že se vyšplhám do kopce. A že se pak podívám do arboreta a „proběhnu“ se areálem „Domova Pod Hradem“, ale z důvodu kovidu je to celé uzavřené, takže jsem vyrazila po silnici a pokračovala jsem dál po červené.
Cesta vede dalším lesem do Písečné. Jako protože jezdím neustále okolo, vím, že tu jsou lesy, ale nikdy mě nenapadlo se tam jít podívat. Prošla jsem na nakonec vesnice, kde cesta stoupá od rybníčka příkře nahoru. Ještě, že bylo sucho, protože jinak si myslím, že to pěkně klouže na těch kořenech. U toho rybníka je to fakt strašně pěkný.
Rybník v Písečné 
Kaplička v Pustinách
Když jsem se vydrápala do kopce, cesta se rozšířila a přes jakési Pustiny mě dovedla až do Letohradu ke Kapli sv. Jana Nepomuckého, která je vedle zámeckého parku nad hřbitovem. Šla jsem cestou po louce, a pak alejí, bylo nádherné sluníčko, které dokonce hřálo. Kdybych na sobě neměla zimní kabát, skoro bych si řekla, že se můžu opalovat.
Kaple sv. Jana Nepomuského 
Hřbitovní kaple
Celá cesta byla zajímavá, hezká, na některých místech vážně až nečekaně. Zároveň jsem ale na dvou místech musela projít něčím, co nápadně připomínalo výjev z hororu Texaský masakr motorovou pilou. Polorozpadlé domy, kde se povalují okolo hromady odpadků, stará auta, stroje, okna, kusy stavebního materiálu a kdo ví co ještě. A co hůř, potkáte tam taky divné lidi. Jako být horší než slunečné počasí nebo pokročilá hodina, asi se otočím a zdrhám! Vážně jsem z toho neměla dobrý pocit, ale co se dalo dělat, na mapě tohle člověk nepozná.